V životě bych si nemyslela, že se mi stane takové fó-pá. Začalo to tím, že jsme byli školou pozvání na slavnostní předání maturitního vysvědčení. Vzhledem k tmu, že to mělo být mimo školu, nepřemýšlela jsem, co si vezmu na sebe. Bylo mi už trapmné vzít si asi po 150 tu sukni, kterou jsem měla u všech maturit. Co tedy můj geniální mozek nevymyslel. Vezmu si na sebe šaty, co jsme si koupila a nebo tu novou bílou košili s kalhoty.
Ráno jsme vstala brzo. Se spolužákem jsem šla vyřídit nějaké věci po úřadech, pak jsem přišla domu a rozbolela mě hlava. Zbytek času až do odchodu pro maturitní vysvědčení spala a doufala, že to přestane. Hlava mě rozbolelal tak, že jsem nebyla schopna racionálně uvažovat. Nechápu jak se to stalo, bolest hlavy mi zastínila úsudek o tom co si vzít na sebe. Jak mě bolela hlava byla jsem líná se převlíknout z košile džínů. Nekoukla jsme se do zrcadla a frrr pryč. V hlavě jsem měla 2 myšlenky, první byla: "Asi mi vybuchne hlava." a druhá "Ať už je ta trapárna za mnou."
Sotva jsem vlezla do metra, potkala jsme třídní, která mi neřekla ani dobrý den. "Co to máš na sobě?" Vyhrkla na mě. "Doufám, že máš šaty na převlečení nebo ti půjčím svoje." Doplnila předchozí větu. Vylezla ze mě nějaká trapná výmluva.
Pak jsem přijela na sraz se spolužáky, kteří se na mě koukali nějak podivně. Až z Jakuba vypadlo něco, že se mam jet převléknout. Tak jsme se běžela převléct. Myslím, že i za 10 let Jakubovi budu děkovat, že mi řekl, že to vypadá hrozně. Měl pravdu.
Běžela jsme na metro a běžela domu. Doma jsem vzpomněla, že mám ve skříni černé šaty. Nakonec jsem vše stihla.
Rada na závěr. Nikdy nebuďte líní se převlíknout a podívat se na sebe do zrcadla.
Žádné komentáře:
Okomentovat