3. června 2012

Deník zoufalce

Jak že ono zoufalství vypadá? Nejprve je to pocit čekání na výsledek přijímacího řízení, zda budete mít jistotu, že budete studentem. Pak náhle zjistíte, že tato skutečnost vám unikla. Ne o moc, ale v tomto měřítku o hodně. Chcíli doufáte a náhle řijde myšlenka, že je to ztracení. Tyto myšlenky se opakujín a prokládají se nejrůznějšími důkazy, které dabou myšlenku utvrdí. Nakonec z toho vznikne něco prapodivného, takže nevíte, netušíte, nepřevažuje ani jeden pocit. V jedné vteřině se chcete radovat a v druhé zas propadáte zoufalství. I takový může být žuivot po maturitě.

Žádné komentáře:

Okomentovat