Dlouhou dobu jsme se vyhýbala večírků doma. Říkala jsem si, že jistě mají svoje kouzlo, ale co bych tam dělala. Kdo by si mě všimnul? Tak to radši pojedu na chalupu! Pak jsem chodila jen na nějaké oslavy kamarádek, které mi byly blízké a samozřejmě na Gymlit párty. Myslím, že bych na ně nechodila nebýt mých starších spolužáků, kteří mě v prváku vzali s sebou.
Nedávno Verča, jedna z mých nejlepších kamarádek, začala bydlet v novém bytě. Byt sice nebyl zařízen a kolaudace proběhla beze mě, to nevadilo, protože potom přišlo něco báječného.
Verča v bytě měla jen matrace, gauč a takový ten pytel na sezení. Což je podstatné. Verča mě tento týden pozvala, abych u ní přespala. S čím jsem s radostí souhlasila, přece doma nebudu sama, když můžu být se svou kamarádkou! Následně jsem se dozvěděla, že tam bude i Jakub, Jarda a Ondra 1.
První den jsem tam dotáhla mistrovy těstoviny, které skoro celé snědl Ondra a Jakub. Celý večer nás bavil Jakub svými příběhy a pak se to zvrtlo. Potom co se zhaslo a šlo se spát, můj mozek se rozzářil jak lampička a začala jsem ze sebe chrlit dvojsmysly. Samozřejmě to způsobilo jisté reakce. Vše podtrhl fakt, že jsme na dvou madracích leželi čtyři (Jakub, já, Jarda, Verča) a padali jsme do mezery - „díry“ . Takže věta, že Jarda je v díře, vyzněla úplně jinak.
Druhý den přibyla Kája a ubyl Jakub. Nevím, koho to napadlo, že bude Stejky den a proto mam něco říkat. Snad, že mi vadilo to ticho. Pak nějakej chytrák vymyslel Stejky poradnu a ostatní se toho chytli. Celé to spočívalo v tom, že mi dávali otázky a já odpovídala. Ze začátku dotazy byly v pohodě. Pak se to zas zvrtlo a skončilo to jednou větou, kterou zde publikovat nebudu.
Třetí den se zas zapojil Jakub a převzal otěže hlavního baviče společnosti. Nechápu jak se nám to mohlo už na potřetí povézt zas, ale skončili jsme u dvojsmyslů. Ten večer bylo fakt vedro a Verča mě přikryla péřovou peřinou. Jediné co se mohlo stát, že jsem byla celá mokrá. To jsem, ale neměla prohlašovat nahlas, prostě únava zapracovala. Jistě si dokážete představit, že všichni v tu ránu byli mrtvý smíchy.
Hezky jsme se bavili a hlavně už máme svůj interní humor! Po něm jsem vždy toužila! A Jakube, morče není křeček!
Žádné komentáře:
Okomentovat