Dalším velkým rozdílem jsou obory (alespoň pro mě z gymplu) a kruhy. Celý náš obor AS, je poměrně malý, asi jen 300 studentů v prvním ročníku oproti jiným ročníkům, kde jich je třeba 950. Tak tedy náš obor je rozdělen do 15 kruhů. S vaším kruhem máte všechna cvičení, v podstatě je to třída. Se třídou máte společné i přednášky, kde je polovina AS (v našem případě).
Co je opravdu obrovský rozdíl je množství učeben, ani se nebudu snažit o to, je spočítat. Stačí říct, že máme budovy A, B, C a D. Přičemž budova A má 11 podlaží, budova B 9 podlaží, budova C jen dva podlaží a budova D také jen dvě podlaží. Co budova C a D nemají do výšky, mají do šířky. Takže se vám jednoduše stane v budově D, která je „odříznutá od světa“, že se ztratíte při hledání učebny.
U budov ještě zůstanu. První hodinu jsem měla v budově B a učebnu B-972, Což znamená 9. patro a učebna 972. Takže jsem si to až do devátého patra vyšla po schodech s myšlenkou, že jestli tohle budu chodit každý den, tak zhubnu asi dost. Celá splavená jsem sebou plácla na židli. V tom mi zavolal Jakub, abych šla za nimi dolu. A já, že už to nejdu dolu, že jsem v 9. patře! Načež mi odpověděl: „Proč jsi nejela výtahem?“ Ono to má výtah?! Takže už chápu, proč se na mě tak všichni koukali, když jsem byla v tom 7. poschodí.
Další skvělá historka, kterou jsem stihla za 2 dny výuky, je o tom jak jsme hledala přednáškovou místnost D-1122. Potkala jsem Gabrielu, se kterou jsme jí hledali asi 20 minut. Nejlepší byla část, kdy jsme vlezli do dlouhé chodby, zavřeli se za námi dveře a nešli otevřít! „Navždy uvězněny v budově D.“ Pomyslela jsem si. Naštěstí jsme to nějakým záhadným způsobem obešli a potkali ztracenou velkou skupinu lidí, kteří hledali D-1122 taky. Nakonec jsme tu místnost našla. Těším se na pátek, kdy jí budu hledat zas, protože absolutně netuším, kde je.
U budov ještě zůstanu. První hodinu jsem měla v budově B a učebnu B-972, Což znamená 9. patro a učebna 972. Takže jsem si to až do devátého patra vyšla po schodech s myšlenkou, že jestli tohle budu chodit každý den, tak zhubnu asi dost. Celá splavená jsem sebou plácla na židli. V tom mi zavolal Jakub, abych šla za nimi dolu. A já, že už to nejdu dolu, že jsem v 9. patře! Načež mi odpověděl: „Proč jsi nejela výtahem?“ Ono to má výtah?! Takže už chápu, proč se na mě tak všichni koukali, když jsem byla v tom 7. poschodí.
Další skvělá historka, kterou jsem stihla za 2 dny výuky, je o tom jak jsme hledala přednáškovou místnost D-1122. Potkala jsem Gabrielu, se kterou jsme jí hledali asi 20 minut. Nejlepší byla část, kdy jsme vlezli do dlouhé chodby, zavřeli se za námi dveře a nešli otevřít! „Navždy uvězněny v budově D.“ Pomyslela jsem si. Naštěstí jsme to nějakým záhadným způsobem obešli a potkali ztracenou velkou skupinu lidí, kteří hledali D-1122 taky. Nakonec jsme tu místnost našla. Těším se na pátek, kdy jí budu hledat zas, protože absolutně netuším, kde je.
