V jistém slova smyslu to jsou moje první „opravdové“ volby. Volba prezidenta se ani za opravdové „volby“ považovat nedá. Vždyť je to jako volit předsedu třídy. A navíc jsme si zvolili (respektive většina lidí, která šla volit) krále všech buranů . Což jen vypovídá o lidech v této zemi.
Připadá mi, že tyto volby jsou tak trochu jiné než ty minulé. Není to tím, že to jsou předčasné volby. Spíš nikde nevidím tu kampaň, která probíhala v minulých letech. Což mi nevadí. Nepotřebuji všude slyšet a vidět některé tváře. Možná, je to nová strategie - aneb jak neodradit lidi jít k volbám. Tak aby taky věděli, že nějaké jsou.
Jedinou kampaň, kterou jsem postřehla, je pár bilboardů a neustálé vnucování programu strany při rozhovorech do televize. Ještě před školou jsem měla v pokoji puštěnou televizi Čt24 celý den a při každém živém stupu politika (levice, pravice) zazněl jejich program. Jsem si připadala jak někde v psychiatrické léčebně. Položíte otázku a někdo vám začne odpovídat úplně na něco jiného.
Všichni tvrdí, jak mají tisíce dobrovolníků na „kontaktní“ kampaň. Celkem by mě zajímalo, kde jsou. Ještě jsem nepotkala ani jednoho. A hlavně kdo jsou ti dobrovolníci? Jako upřímně, já bych ho dělat nešla. Ono je něco jiného nasadit si placku s Karlem a nasadit si placku s politickou stranou. Stačí se podívat na můj ilustrační obrázek. Navíc pohled na mladého člověka s plackou KSČM, by mě asi zabil.
Což mě přivádí k zamyšlení, proč v průzkumech je KSČM na druhém místě. Samozřejmě se tu nabízí i teorie o tom, že je to blbost a média nás chtějí vystrašit. Já, která žiji v Praze a pohybuji se na vysokoškolské půdě, takřka nemám šanci potkat nějakého zapáleného komunistu ani socialistu. Takže mám velice zkreslený pohled na situaci.
Další věc, která mladé voliče může ovlivnit je škola. Nemůžu soudit za všechny, ale nikde ve škole jsme neprobírali dějiny od roku 1948 do současnosti! Sama jsem donedávna měla takovou představu, že komunisté v padesátých letech popravili tak deset lidí! Vlastně ani nevím, kolik jich bylo. Pravděpodobně stovky možná tisíce? Jestli to takhle probíhá na každé škole, tak bych se ani nedivila, že ty lidi nemají vůbec žádnou představu, jak to vypadalo za minulého režimu. Klidně vám řeknou, že to nebylo tak zlý. Jediné, co jsem se dozvěděla, bylo to, že nebyla svoboda slova, nebyly svobodné volby (předem určený vítěz), všichni chodili do práce a všichni měli stejně (tedy nic neměli), rohlík stál 10 haléřů a z mamky kuchařky (zápisníku receptů), že droždí stálo 50 haléřů (50g). Pokud takovou nějakou představu má většina mladých lidí, tak se jim ani nedivím, že je chtějí volit. Vždyť nemají práci, což jim oni dají, ale už nevidí, že když nepůjdou pracovat, tak jdou do vězení nebo se znelíbí režimu, tak jdou dělat tu nejpodřadnější práci. K tomu se tihle lidé ani nechtějí nějak projevovat. K čemu, že je svoboda slova? Takto bych mohla pokračovat.
Budu doufat, že se komunisté nedostanou do sněmovny, což je jen zbožné přání. Jestli opravdu skončí někde nad pravicovými stranami, tak se za tenhle národ budu stydět ještě víc než, když jsi zvolil za prezidenta Miloše Zemana.
Připadá mi, že tyto volby jsou tak trochu jiné než ty minulé. Není to tím, že to jsou předčasné volby. Spíš nikde nevidím tu kampaň, která probíhala v minulých letech. Což mi nevadí. Nepotřebuji všude slyšet a vidět některé tváře. Možná, je to nová strategie - aneb jak neodradit lidi jít k volbám. Tak aby taky věděli, že nějaké jsou.
Jedinou kampaň, kterou jsem postřehla, je pár bilboardů a neustálé vnucování programu strany při rozhovorech do televize. Ještě před školou jsem měla v pokoji puštěnou televizi Čt24 celý den a při každém živém stupu politika (levice, pravice) zazněl jejich program. Jsem si připadala jak někde v psychiatrické léčebně. Položíte otázku a někdo vám začne odpovídat úplně na něco jiného.
Všichni tvrdí, jak mají tisíce dobrovolníků na „kontaktní“ kampaň. Celkem by mě zajímalo, kde jsou. Ještě jsem nepotkala ani jednoho. A hlavně kdo jsou ti dobrovolníci? Jako upřímně, já bych ho dělat nešla. Ono je něco jiného nasadit si placku s Karlem a nasadit si placku s politickou stranou. Stačí se podívat na můj ilustrační obrázek. Navíc pohled na mladého člověka s plackou KSČM, by mě asi zabil.
Což mě přivádí k zamyšlení, proč v průzkumech je KSČM na druhém místě. Samozřejmě se tu nabízí i teorie o tom, že je to blbost a média nás chtějí vystrašit. Já, která žiji v Praze a pohybuji se na vysokoškolské půdě, takřka nemám šanci potkat nějakého zapáleného komunistu ani socialistu. Takže mám velice zkreslený pohled na situaci.
Další věc, která mladé voliče může ovlivnit je škola. Nemůžu soudit za všechny, ale nikde ve škole jsme neprobírali dějiny od roku 1948 do současnosti! Sama jsem donedávna měla takovou představu, že komunisté v padesátých letech popravili tak deset lidí! Vlastně ani nevím, kolik jich bylo. Pravděpodobně stovky možná tisíce? Jestli to takhle probíhá na každé škole, tak bych se ani nedivila, že ty lidi nemají vůbec žádnou představu, jak to vypadalo za minulého režimu. Klidně vám řeknou, že to nebylo tak zlý. Jediné, co jsem se dozvěděla, bylo to, že nebyla svoboda slova, nebyly svobodné volby (předem určený vítěz), všichni chodili do práce a všichni měli stejně (tedy nic neměli), rohlík stál 10 haléřů a z mamky kuchařky (zápisníku receptů), že droždí stálo 50 haléřů (50g). Pokud takovou nějakou představu má většina mladých lidí, tak se jim ani nedivím, že je chtějí volit. Vždyť nemají práci, což jim oni dají, ale už nevidí, že když nepůjdou pracovat, tak jdou do vězení nebo se znelíbí režimu, tak jdou dělat tu nejpodřadnější práci. K tomu se tihle lidé ani nechtějí nějak projevovat. K čemu, že je svoboda slova? Takto bych mohla pokračovat.
Budu doufat, že se komunisté nedostanou do sněmovny, což je jen zbožné přání. Jestli opravdu skončí někde nad pravicovými stranami, tak se za tenhle národ budu stydět ještě víc než, když jsi zvolil za prezidenta Miloše Zemana.
Žádné komentáře:
Okomentovat