Dva měsíce v pekle?

Jaké to je, když se vám skoro zbortí váš domeček z karet a někdo ho nechtěně ještě rozdupne? Asi tak nějak se cítím já. 

Vím, že jsem dlouho nepsala, asi tak od Vánoc. Zkrátka ani moc nebylo, co psát. Věnovala jsem se příteli, blogu a škole. Ano, ze tří věcí mi vydržela jen jedna. Tak snad za další měsíc nepřijdu i o blog. 

Kdy to všechno začalo? No asi tou mega chybou s názvem jednoho známého filmu s Justinem Timberlakem. No a tuhle svou chybu jsem zaplácla někým jiným. Kupodivu to fungovalo báječně, ze začátku jsem si myslela, že to nechám plynout a něco se z toho vyvine. To se také stalo. Rozhodně bych řekla, že mě naučil tolik věcí a posunul o dost dál. 

Mezitím, co jsem si užívala svůj báječný vztah s panem Normálním. Jsem byla nucena odejít ze školy. Ano, neuděláte zkoušky a ještě potupně musíte donést papír na studijní oddělení, že ukončujete studium sami. Protože, je lepší platit jen jede semestr než dva... Tohle bylo takové velké sbohem ČVUT! To jejich chování a systém, mě hrozně naštvalo. Tak jsem si řekla, že už tam nepudu a radši zkusím Karlovku. 

Vždycky jsem si říkala, že jsem nadšenec školy a asi jsem a vždy budu. Dneska mi to nadšení nějak chybí. No a copak si vezmu z mého nedávného rozchodu? Nevím, jen doufám, že tenhle vztah nenahradím matematikou. Což by ze mě udělalo většího šílence než jsem. Prostě domeček z karet je pryč a stojí tam jen ten „záchod“, který snad vydrží v podobě blogu.

Co teď dál? Co dělat? Připadám si, jak ztracená Alenka v lese, která hledá kudy domu.