Asi bych měla říct, co se za ty dva roky stalo. Našla jsem si přítele z Moravy přes Tinder a vydrželo nám to spolu necelý rok. Nerada bych to tu rozmazávala, proč jsem se s ním rozešla. Pointa je, že on byl také důvodem, proč jsem přestala psát. Když je člověk šťastný - nepíše, když je nešťastný snaží se svého smutku zbavit všelijak - já psaním.
Z toho plyne, že bych nyní měla být velmi nešťastná. Což zas tak pravda není. Jsem šťastná až moc. Našla jsem člověka, se kterým bych chtěla být, jsem s ním šťastná. Vlastně je to téměř můj ideální kluk, kterého jsem si vždy představovala.
A kde je ten háček?
Neříkáte si taky, kde je ten háček? Ano, je tu - bydlím s rodinou! Ve svých 23 (téměř 24 letech) studuji vysokou školu, bydlím s mámou, tátou, sestrou, psem a morčetem. Ptáte se, jestli je nechci zabít? Občas to tu je na ostří nože a dost si mi lezou na nervy. Nepochybuji o tom, že já jim občas taky. To, co jsem odmítala několik předchozích let vidět a zpětně vím, že mi to lidé říkali, se nyní nakupilo, vidím to a snažím se proto odejít a mít svůj život.
O tom, co se děje a dělo posledních 12 let u nás doma vám budu vyprávět v dalších příspěvcích.
Žádné komentáře:
Okomentovat