Vážně nestačim zírat

Na začátku semestru jsem založila stránky na www.sites.google.com proto, abych nemusela heldat někde v těch milionech papírů, které za semestr popíšu. Takže jsem se rozhodla, že si tam napíšu všechno, co po nás chtěj. Vlastně můžu jít kamkoliv a vždy se podívat, co chci. Stránky jsem dala jen holkám od nás z kruhu.

Tuhle mi Květa povídá: „Víš, že na ty tvoje stránky jsou docela často odkazy v naší oborové skupině na FB?“ Ne, to jsem teda vážně nevěděla. Dokonce jsem i překvapená, jak je mohli objevit! Takhle si je drze sdílet s ostatníma! Když už je to venku, tak se na ně mrkněte taky www.sites.google.com/site/fsvas13

To nejtěžší na VŠ

To nejtěžší, co může být na VŠ, je pokud na tu samou fakultu nejdete se svým nejlepší kamarádem nebo někým komu můžete věřit, alespoň vás nějak zná. Když nejdete s kamarádem na stejnou školu, tak si musíte najít nového kamaráda, který vám pomůže. Popřípadě s ním můžete probírat i jiné věci než je učení.

 

Ovšem nesmíte narazit na lidi, kteří je předstírají, že jsou vašimi přáteli a jen vás využívají. Nebo vy využíváte je, ono se to danému člověku pak vrátí. Nejlepší jsou lid, kteří jsou dobrými přáteli, ale vůbec vás neznají a myslí si, že ano. Podle rysů vašeho chování vás připodobní k někonu, komu vlastně ani nemusíte být podobní a pak z toho vznikají jisté omyly.

 

Když už si najdete nějakou tu super skupinku kamarádů tak neudělejte tu chybu, že se uzavřete jen v té vaší skupině. Pamatujte, že pokud vydržte na škole i do sruhého semestru, můžete mít naprosto jiný rozvrh než vaše skupina nebo někteří z vaší skupiny nedojdou do druhého semestru.

 

 

Jak si zlomit srdce pár měsíců po rozchodu

Možná si říkáte, co je to za blbost?! Tak zas taková kravina to není. V tomto článku vás seznámím s tím co rozhodně nedělat po rozchodu a co dělat.

Jedinou radou, co dělat je, najít si okamžitě někoho jiného. Tím zamezíte postupnému sundavání ržových brýlí z nosu.

Po pár měsících vám totálně spadnou růžové brýle nebo klapky z očí. Takže najedno vidíte všechno,t co vám vadilo a vadí vám to ještě víc. Naonec to dojde do takového bodu, kdy si začnete říkat, jak ste mohla výt tak blbá a chodit s tím týpkem. Začínáte zjišťovat, že vás změnilo, začínáte se chovat jinak a přemýšet jinak. Jak z toho ven?

 

Nejlepší se prostě se zalásovatdo někoho jinýho. v mém případě to zase samozdřejmně nevyšlo. Jasně, teď už nemam na kluky ani náladu. Po těc několika nezdařených pokusech.

 

Nakonec jsem se rozhodla přejít k platonické lásce, jenže všechny seriálové hvězdy už mě omrzely. Takže co dál? Zatím nevím.

 

Největší problém je však, že okamžtě vypouštím ty opravdu pěkné kluky, protože si myslím, že by o mě nezavadil ani pohledem. Což se jen můj názor. Ani nechci vědět, co si doopravdy myslí. Možná by mi nehorázně kleslo nebo stoulo sebevědomí.

 

Můj kamarád jakub, konečně našel typ kluka, který by se ke mě hodil. Já si tím nejdem tak jistá, ale když mi to zopakuje několikrát za den, tak na tom asi trochu pravdy bude. Jak jsem psala v minulém článku Princ na bílém koni, tak aspoň už vím kde hledat.

 

Asi o mě dlouho neuslyšíte, budu pátrat jak Sharlock Holmes nebo Hercule Poirot.

Pekelný víkend II.

Tento článek se pokusím napsat trochu optimističtěji. Sice ten poslední příspěvek, tak myšen vůbec nebyl, spíše ironicky.

 

 

Tohle je příspěvek, spíše pro mé nejbližší přátelé, kteří znají moje babičky. Jen ve zkratce. Babča dietka, ze článku Pekelný víken,  je přejmenovaná na babča advice.

Tento víken k nám měla přijet ne jedna, ale obě babičky, prostě smrtelná kombinace! Jedna radí „líp“ než druhá. Občas si přejete vypadnou za jízdy z auta, jen aby jste je nemuseli poslouchat. Babča dieta vás kontroluje, co si všechno dáte k večeři a ještě to nepatřičně komentuje, že by se nemělo jíst tolik a zároveň druhá vám naloží na talíř o knedlík víc, než si řeknete. Kupodivu se to celkem eliminuje, když jsou spolu. Jenže i občas jsou chvíle, kdy máte chuť poslat je někam. Říct jim, že tu postavu s velkym zadkem jsem zděsila po ní (babče dietce) a že mi teda nemá, co říkat. A hned na druhou stranu zařvat na  „babčku - bůček light“  ať si ty její rady na prd nechá pro sebe. Jasně, tohle nikdy neřenu. No možná, až mě extra zas naštvou.

S mámou jsme se rozhodly vykonat pomstu-nepomstu. Udělat skvělé domácí kynuté moravské koláče. Přidala jsem do ní pravou vanilku, naplnila je tvarohem s povidly na vrh a žmolenkou druhý druh byl s tvarohem a jabkovo skořicovým džemem. Opravdu se mi povedli. Tak jsem doufala, že se neudrží a sní jich aspoň pět, tak snědla asi jen dva, což je také úspěch.

Dopoledne se u nás stavil soused Petr, který přišel na kafe. Následně se odpoledne vrátil, protože nám zapoměl dopoledne předat pytle s cibulí. Takže si u ás dal čaj, jenže v tom si někdo vzpomněl na minulý víkend, kdy sněžilo a táta si dal rum do čaje. Takže ani nevím jak tam někdo ve tři odpoledne,vytáhl Tatranský čaj, který má 72% alkoholu a nalili si ho do čaje. Nemusím říkat, že po dvou panácích tam tak seděli 4 hodiny, do toho přijela návštěva a já pekla ty koláče.

Večer jsem šla odnést koláče druhému sousedovi, protože mu naposledy moc chutnali. Ten byl doma sám a tak ho máma přizvala k nám.

Takže jsme si tam tak seděli. Najednou se tátův kamarád rozhodl, že bude vařit cibulačku. A pak někdy v jedenáct, tak někdp pronesl větu, že by si dal tatarák. A tak soused od vedle vzal telefon a zavolal řeznici z vesnice, jestli nemá maso na tatarák, aby ho přivezla. Kdo by vozil maso přes půlku vesnice v jedenáct? Vendy přijela, ale nepřivezla. Jenže chlapy do půl hodiny o tom zas kecali a ona se zvedla a dojela pro to maso. Táta tedy připravil tatarák. Takže v půl jedný se všichni narvali tatarákem tak, že nejedli ještě druhý den oběd.

Jinak to byl opravdu úžasný víkend, díky této neplánované sešlosti. Babičky ani nemohly nic říct, protože se nedostaly ke slovu.

Tvrdá realita o vysoké škole

Tento příspěvek patří všem letošním maturantům, kteří se dále chytají na vysokou školu. Mnohým z vás se ještě nechce do práce a tak si chcete prodloužit „lenošivý život studenta“. Ti kteří si myslí, že si budou užívat několim let studenstký život plnými doušky. Musím také vyvést z omylu.

 

Nejdřív jsme si myslela, že život na vejšce je o průběžném učení, párty, přátelích a hlavně o srandě. Po měsící mi došlo, že o tom rozhiodně studenský žovot neni. Taky že budu ráda, když stihnu v prvním semestru alespoň jednu pařbu. Půlka semestru pryč a já na žádné ještě nebyla. Je to také tím, že nebydlím na koleji, takže moje dojíždění na párty na koleji je hodně zruky a nebo mi to nevychází kvůli škole.

 

Dalším překvapením bylo, že člověk se sice průběžně učí a při písemce to má téměř nulový efekt. Také zjistíte, že rozhodně testy vygenerované počítačam nejsou o tom jestli umíte danou látku, jsou spíše o štěstí a o tom jak vám daná látka sedne.

 

Nakonec vám připadá, že vůbec nemáte tušení, co bude u zkoušky, protože máte dojem, že na přednášce jste se nedozvěděli žádnou kloudnou informaci, která by se dala použít. Další mžností, ještě „lepší“, je skutečnost, že se ani na cvičení se nic kloudnýho nedozvíte. Jsem zvědavá na poznávačku z geologie, když v půlce semestru poznam jen křemen a žulu.

Aby tento příspěk nevyzněl depresivně. Také zjistíte, že vyučují mají občas vtipné hlášky. Třeba vyučující geologie vám sdělí, že stavební fakulta nemá asi 20 let kolaudaci. A jiné, většinou, morbidní vtípky.
 

Doučko

Dlouho jsem o sobě nedala vědět. Slále žiju, mí milý fanoušci. Chodím do školy, zatím jsme vynechala jen 5 minut přednášky, kdy jsem si zařizovala registraci do PC učebny.

Zanedlouho jsou Vánoce, tak jsem rozhodila síť a jde se vydělávat. Na můj inzerát doučování matematiky a angličtiny zabral. Takže jsem šla dnes doučovat matematiku. Pěkně jsme se připravila, odeslala materiály klientce, spočítala si příklady, sbalila si kalkulačku a tabulky.

Místo klientky jsme našla dobře. A tak jsme začli počítat. Udělali jsme všechny papíry a pak přišel jediný papír, který jsem neměla spočítaný předem. Vytáhnu kalkulačku, že to přepočítám a kalkulačka nic - baterka je vybitá?! Po 6-ti letech služby se vypla?!

Rozdíl mezi SŠ a VŠ - 2. část

Jak už jsem v minulém článku naznačila, rozdíl mezi střední a vejškou je znatelný. První den ve škole jsem začínala ve dvě odpoledne a školu měla do osmi. To se vám asi na střední nestane. Spíš, že máte od osmi do dvou.

Dalším velkým rozdílem jsou obory (alespoň pro mě z gymplu) a kruhy. Celý náš obor AS, je poměrně malý, asi jen 300 studentů v prvním ročníku oproti jiným ročníkům, kde jich je třeba 950. Tak tedy náš obor je rozdělen do 15 kruhů. S vaším kruhem máte všechna cvičení, v podstatě je to třída. Se třídou máte společné i přednášky, kde je polovina AS (v našem případě). 

Co je opravdu obrovský rozdíl je množství učeben, ani se nebudu snažit o to, je spočítat. Stačí říct, že máme budovy A, B, C a D. Přičemž budova A má 11 podlaží, budova B 9 podlaží, budova C jen dva podlaží a budova D také jen dvě podlaží. Co budova C a D nemají do výšky, mají do šířky. Takže se vám jednoduše stane v budově D, která je „odříznutá od světa“, že se ztratíte při hledání učebny.

U budov ještě zůstanu. První hodinu jsem měla v budově B a učebnu B-972, Což znamená 9. patro a učebna 972. Takže jsem si to až do devátého patra vyšla po schodech s myšlenkou, že jestli tohle budu chodit každý den, tak zhubnu asi dost. Celá splavená jsem sebou plácla na židli. V tom mi zavolal Jakub, abych šla za nimi dolu. A já, že už to nejdu dolu, že jsem v 9. patře! Načež mi odpověděl: „Proč jsi nejela výtahem?“ Ono to má výtah?! Takže už chápu, proč se na mě tak všichni koukali, když jsem byla v tom 7. poschodí.

Další skvělá historka, kterou jsem stihla za 2 dny výuky, je o tom jak jsme hledala přednáškovou místnost D-1122. Potkala jsem Gabrielu, se kterou jsme jí hledali asi 20 minut. Nejlepší byla část, kdy jsme vlezli do dlouhé chodby, zavřeli se za námi dveře a nešli otevřít! „Navždy uvězněny v budově D.“ Pomyslela jsem si. Naštěstí jsme to nějakým záhadným způsobem obešli a potkali ztracenou velkou skupinu lidí, kteří hledali D-1122 taky. Nakonec jsme tu místnost našla. Těším se na pátek, kdy jí budu hledat zas, protože absolutně netuším, kde je.

Rozdíl mezi SŠ a VŠ

Některým chudákům už začal toto pondělí, jiným začne po víkendu a těm zbylím začne až někdy v říjmu. Většina lidí již má nastudovaný rozvrh. Velkou novinkou je lichý a sudý týden v rozvrhu. Protože jsem se nechtěla počítat, který týden je jaký našla jsem si to na netu. A samozřejmě se našel nějaký dobrota, který to dal na net. Zde se můžete podívat. Velkou novinkou jsou také volné dny nebo půl dny. Školu také můžete mít i do osmi do večera.

Vzhledem k tomu, že jsem ještě nezačla navštěvovat školu, nemohu zde napsat všechny rozdíly. Proto tento článek bude na pokračování. Příští týden se můžete těšit na poznatky z prvního týdne školy.

Asi největší rozdíl je ve vedení. Není tu jednoduchá struktura jako je ředitel a zástupce. Je tu „ředitele“ čelé školy, pak tu máme „ředitele“ fakulty jejich „zástupce“. Člověk aby se v tom vyznal. Vysvětlené je to na serveru Wikipedia. Navíc vyučující neslovujeme „profesore“, nýbrž jejich nejvyšším titulem. Tady máte tabulku titulů.

Bc.	bakalář	před jménem
BcA.	bakalář umění	před jménem
Ing.	inženýr	před jménem
Ing.arch.	inženýr achitekt	před jménem
MUDr.	doktor medicíny	před jménem
MVDr.	doktor veterinární medicíny	před jménem
MgA.	magistr umění	před jménem
Mgr.	magistr	před jménem
JUDr.	doktor práv	před jménem
PhDr.	doktor filozofie	před jménem
RNDr.	doktor přírodních věd	před jménem
PharmDr.	doktor farmacie	před jménem
ThLic.	licenciát teologie	před jménem
ThDr.	doktor teologie	před jménem
Ph.D.	doktor	za jménem
Th.D.	doktor teologie	za jménem
prof.	profesor	před jménem
doc.	docent	před jménem
CSc.	kandidát věd	za jménem
DrSc.	doktor věd	za jménem
dr. h. c.	čestný doktorát	za jménem
PaedDr.	doktor pedagogiky	před jménem
Dr.	doktor	před jménem
PhMr.	magistr farmacie	před jménem
DiS.	diplomovaný specialista	za jménem

Vem me to z té studentské stránky. Někteří už mohli zhodnotit první týden na VŠ, tady jsme vybrala jeden příspěvek ze sociální sítě:
„Poznatky tohoto tydne:
1. Menza na VS rozhodne neni tak zla, jak se tvrdi. Oproti SŠ tu vari bozsky....muzu jen potvrdit dnesni vynikajici rostenou s americkymi bramborami
2. Nejdesivejsi predmet - Matematicka analyza....pripadne Operacni systemy.
3. Nejprijemnejsi predmet - Matematicka logika (Bohuzel ucitelka nic moc. Uspavacka hadu, co si drmoli neco pro sebe a zmatecne cara na tabuli a hned to maze s tim, ze my si to urco nepiseme)
4. Vstavat v utery v 8 a vracet se domu v 22:15...ve stredu vstavat zase v 7 a vracet se domu opet v 22:15.....ve ctvrtek vstavat v 5....v patek vstavat v 5.... A vracet se domu v 6.....no NIC MOC....“

Seznamovák

Wow, poprvé cestovat vlakem! Měla jsem z toho docela strach. Naštěstí mě na nástupiště doprovodila máma, sestra a dokonce se vecpala i babička se psem. Takže jsem čekala na nástupišti. Doufala jsem, že zvládnu ten přestup, kterého jsme se nejvíc bála. Takže první má myšlenka, byla nalepit se na kohokoliv, kdo tam jede a pronásledovat ho až do druhého vlaku. Pak jsme uviděla dva kluky s krosnami a pak další lidi. Zaradovala jsem se a najednou se tam vynořil dav asi šedesáti lidí, kteří jeli na Maltu.

Ve vlaku jsem se začala seznamovat. Zde nastal problém, který jsem potom nazvala „zelené kartičky“. Abyste pochopili, už ve vlaku jsem potkávala samé stavební inženýry a žádné architekty. Tenhle problém jsem měla i celý seznamovák. Zvláštní bylo, že inženýři potkávali jen architekty a architekti jen inženýry.

Cestou jsem se seznámila se svou spolubydlící Anetou. A na chatce s dalšíma pěti holkama. Z toho asi jedinou normální architektkou.

Když jsme přijeli do tábora, dostali jsme balíček na uvítání - nějaké bločky, propisky, přívěšek, kondom a samolepky. Ano nebyla bych to já, kdybych si trochu „nepíchla“ do toho, že ten kondom byl zabalen v papírovém obalu IAESTE ale ten stříbrný obal měl na sobě značku Pepino Strawberry a žádné logo ČVUT! Zde se zřejmě projevila moje šílenost a úchylnost na ČVUT. Což mi připomíná… Chci mikinu s logem ČVUT.

Jak že to ten seznamovák probíhal? První den jsme utvořili skupinu asi 12 lidí, se kterou jsme pařili každý den. První noc, jsme seděli venku, bavili jsme se. Také jsme poznali Milana, ovšem jakým způsobem, to bych tu moc nerozpitvávala. Vypil toho trochu víc, takže druhýden Milana znali všichni, ale on nikoho ne. Zároveň si z nás Tomáš s Jirkou utahovali, že nás s Hedvikou potopí. Na to jsme odpověděla, že my je utopíme, což neslyšeli a celý večer hádali, co jim chceme udělat.

Ráno jsme jeli na loďkách. Po menších výměnách jsem jela s Hedvikou (Hedčou) a kluci jeli spolu. Nějakým záhadným způsobem jsme z posledních míst byly první. Najednou jsme byli se skupinou tak ve předu tak, že nikdo za náma nejel třičtvrtě hodiny. Kluci se zapíchli u břehu ve stínu a uvelebili se na loďce. Naproto to vybízelo, aby jsme je celé namočly. Což jsme o chvíli později udělaly. Potom co jsme dojeli do Štemberka, do tábora jsme se vrátili vlakem.

Úterní večer probíhal podobně jako pondělní. Zas pití alkoholu aa to jsme ani neměli ponětí, že na otravu methanolem někdo zemřel. Někteří to přehnali, takže jim dobře nebylo.

Ve středu jsme stavěli věže ze špejlí. Celkově se to dost povedlo. Naše věž teda byla dostavěná „ za minutu dvanáct“. Ani jsme nedělali zátěžovou zkoušku plechovkou piva. Věž měřila 1,91m a zkoušku zvládla. Nejvtipnější byla věž z krychlí, která pružila, takže potom, co umístoili plechovlu piva na vrchol, byla vymrštěna do vzduchu.

Večer se zas pařilo. Ráno se nikomu nechtělo vstávat. A jak řekl sám organoizátor ráno „nějak se to tu houpe“. Ta věta byla dost výstižná.

Ohol si nohy!

Zákon schválnosti je potvora. Na tenhle článek mě přivedl můj spolužák Lukáš, když jsme byli na Jakubově oslavě narozenin.

Představte si, jdete na párty se seznámit. Večer věnujete přípravě. Umyjete si hlavu, oholíte si nohy do šatů, pro případ, že by vám někdo šáhnul na nohu. Namalujete se, uděláte něco s vlasy, navoníte se. Ne seznam stále nekončí, pánové! Nakonec přijde největší dřina - výběr oblečení. Nikdo, kdo nemá sestru nebo není holkou si tohle neumí představit. V tomhle máte velkej zadek, malý prsa, tohle mi nesluší, ta barva mi nejde k vlasům! Doháje, ta kabelka mi nejde k botám! 

Následně přijdete do klubu, kde nikoho nesbalíte, ikdyž se cítíte úžasně a třeba i trochu sexy. Jenže, vlastně ta příprava je úplně k ničemu! Protže ty oholené nohy a dlouhou přípravu nikdo neocení.

Následně jdete s kámoškou někam na párty, na kterou ani nechcete. Nohy neviděli žiletku už tři dny, což je znát. A samozřejmě, vám hned někdo šmátne na nohu, po které ruka rozhodně neklouže. Super, prostě jednou na to neni čas a hned vás někdo ošmatává.

A samozdřejmě, pokud si neumyjete hlavu, váš obličej vypadá jako po náletu, tak potkáte snad všechny známé, které potkat můžete. Tohle se vám samozdřejmě nikdy nestane, když vypadáte skvěle. 

Rada na závěr? Dámy, pokud chcete zbalit nějakého kluka, nejvhodnější chvíle je, když vypadáte strašně a rozhodně netoužíte, aby vám někdo šmatal na nohy. 

Princ na bílem koni

V poslední době, oprava skoro nikdy, mi prostě žádné snažení o někoho nevyjde. Kde je můj problém? Proto jsem nad tím začala přemýšlet. Můj největší problém bude, že si asi vybírám nevhodné typy pro mě. Když si to vezmu kolem a kolem. Všichni, kteří jsou spolu dlouho se k sobě hodít. Na tuto myšlenku mě přivedla nedávná svatba v rodině. Byl to přesně ten okamžik, kdy si člověk řekne "Ti dva se k sobe hodí" nebo romantičtěji "Ti dva jsou pro sebe stvořeni".

Teď nemluvím jen o povaze, protože je jasné, že ikdyž to bude krasavec nebo sympaťák a bude to blbec, tak to klapat rozhodně nebude. Nadruhou stranu, když to bude někdo úžasný s hrozným vzhledem (který vás nepřitahuje) asi to taky žádná sláva nebude. Neříkám, že ideál je "krasoň" a gentleman v jedné osobě, tak vše bude dokonalé. Otázka je, co je pro koho krása. Například mě se líbí angličtí gentlemani - typičtí britové, kteří jsou vysocí a tak akorát a navíc tak anglická móda. Což neznamená, že bych nemohla být s někým jiným. Jenže hodí se opravdu ke mě? To je otázka. A budu se mi líbit já?

Muž roku ani muž planety není můj typ.

Člověk si řekne, že to, aby někoho takového našel, je skoro nemožné. Omyl, na světě je sedm miliard lidí, takže jich pár desítek tisíc bude, mnoho jich už bude zadaných a zbytek, čeká jen na mě. Myslim, že můj jediný problém, je najít ten "strávný typ" druhé polovičky.

Moje morče

Tohle je článek pro Jakuba, který stále neví, jaký je rozdíl mezi morčetem a křečkem. Cituji z Wikipedie:

„Morče domácí je domestikovaná forma jihoamerického hlodavce morčete divokého. V současnosti patří mezi oblíbené domácí mazlíčky.... Morče domácí (Cavia aperea porcellus) pochází z divokého morčete (Cavia aperea). Již dávno předtím, než dobyli Jižní Ameriku Španělé, chovali morčata pro maso a kožešinu Inkové v oblasti dnešního Peru a Chile. Často se chovala také jako mazlíčci pro děti.“

„Křeček je obecné označení pro některé hlodavce z čeledi myšovití (Muridae), případně křečkovití.“

Moje Liluška

Představuji vám...

... sebe, velkého nadšence ČVUT. Už od malička jsem toužila jít na vejšku, později jsem toužila jít na ČVUT. A nyní, jsme tam. Proto, abych se tam udržela, udělám vše! Začala jsme tím, že jsem se pro to nadchnula. Tohle už mě drží od minulého podzimu a doufam, že mi to dalších šest let vydrží.

Po tom co jsem přečetla půlku příručky pro prváka, jsme se do té školy doslova zamilovala. A jestli v brožuře budu pokračovat, asi se za tu školu vdam. Opravdu, neviděli jste výryz mého ex, když viděl, co semnou udělala na Gaudeamu taška ČVUT a jejich brožurky - byla jsme v sedmém nebi. Mimochodem k Vánocům mi můžete dát přívěšek ke klíčům ČVUT.

Krom toho, že si ostatní myslí, že jsem se zcvokla, mi tenhle stav pomáhá při učení. Takže nastavim si laťku vysoko a tu prostě budu udržovat. Těš se ČVUT, beru to zodpovědně!

Navíc jsem se rozhodla, že k mým 30 hodinám týdně si ještě naložím hodinu angličtiny a hodinu italštiny. Dokonce už jsem si naplánovala jak to bude v druháku! Navíc si tedy dám zas  italštinu, možná arabštinu a navíc by se mi líbolo být Buddy! To už by se asi nezamlouvalo mým přátelům a rodině, protože to už by mě vůbec neviděli!

Vrcholem všeho je akce Gaudeamus Alkotour, kdy mě potěšilo, že ČVUT už dvakrát vyhrála (ze dvou akcí). Za normálních okolností bych nad tím mávla rukou a nevšímala bych si toho. Video pozvánka se jim opravdu povedla a tak jdu (bude tam hodně mých přátel). Posuďte sami, kdo by po tomhle nepřišel?!

Nový blog

Ráda bych vám představila můj nový blog o vaření a různých výtvarných návodech. Postupně budu na tento blog přidávat různé recepty, které testuji na rodině nebo svých přátelích. Prozatím zde naleznete recept - Omáčka na špagety s masem, Jednoduchou omážku na špagety (a lá jednoduchost Itálie ) - bez masa  nebo třeba recept na dobrou krupicovou kaši. Postupně tento blog budu rozšiřovat. Narozdíl od tohoto blogu, kde nadále pubu pokračovat v psaní deníků, na mém novém blogu Od Stejsky budou jen návody a recepty.

Tímto vás všechny zvu na:

www.od-stejsky.blogspot.com

Jak se seznámit na svatbě

Jak se nejlépe seznámit podle filmu? Ve většině romantických snímcích se žena seznámí s mužem na svatbě. Jak je tomu doopravdy? Upřímně, neznám nikoho ve svém okolí, kdo by se tímto způsobem dal s někým dohromady. Teda až na mé rodiče, kteří se už znali dříve. Rozhodla jsem se to tedy otestovat! Na svůj „xichtík“ jsem si namalovala nový obličej, pěkně se oblékla a vyrazila.

Když jsme přijížděli, už zdálky jsem zahlédla pěkné muže. Zapomněla jsem se zmínit, že svatba byla ve vojenských uniformách. Abych to vysvětlila, prostě muži v uniformách jsou neuvěřitelně přitažlivý. Moje sestra tohle nikdy nepochopila, co na těch uniformách a košilích mam. Ale sotva více pánů uviděla takhle oblečených, otočila se ke mně a prohlásila „Už chápu, co na těch uniformách máš.“ Následně jsme to rozebrali. Dle sestřiných slov „pokud má muž uniformu, tak se ani nekoukáš na ten obličej, to až po pěkně dlouhé době“.

Se sestrou jsme vyrazili mezi „vojáky“ a  „námořníky“ tančit. Pěkně jsme to tam rozjížděly. Nakonec tancovali všichni. Už jsme se pomalu radovali, že by se k nám někdo mohl přidat a my bychom se mohly seznámit. Samozřejmě jen kvůli výzkumu! Jenže pak na parket vlítlo hned několik našich strýčků (máminých bratranců, 40+), takže na pár hodin naši naději zabili.

V druhé vlně se k nám připojili rodiče a teta. Nakonec jsme vytáhli i (vzdálené) bratrance a rozjeli jsme to tam, odhazovali jsme boty a tančili. Tetička (40+) je pro každou srandu a tak začala tančit dost svůdně, což zaujalo jednoho z vojáků a přidal se k nám, respektive k ní. Tím ovšem byla nastavena laťka, co si můžeme dovolit. Takže tančit svůdný tanec za pomoci druhé ženy, proč ne? Pak se mí kamarádi divý, kde se to ve mně bere.

Nyní jsem už věděla jak na to. Začneme se plazit po někom! Ale po kom? Kolem byli jen strýčkové a bratranci. Vzhledem k nastavené laťce, kdy tetička tohle předváděla před jejím synem (18). Proč ne. Takže jsme začaly trochu „jinak“ tančit se strýčky a bratranci. Byla to velká zábava. No ale, pak jsme se víc rozjeli a táta se nestačil divit, co s Terkou umíme!

A k čemu nám to bylo? K ničemu! Prostě na sestru se nalepil úchyl, dle jejích slov „Ten co se na tebe lepí jen při pomalých písničkách. Je jasnější než facka.“ Takže jsem musela zakročit já a odšoupnout ho z kola. Což zabralo a on si našel jinou oběť.

Jak to, že to naše snažení bylo marné? Je mi to celkem trapné to psát, že teta si zabrala všechny pro sebe (nechtěně). Člověk si připadá, jako kdyby měl na čele napsáno:  Loser.

Byly i vtipné chvíle, kdy někdo, kdo nebyl z širší rodiny, byl překvapen, že „děti“ (17,18 a 19 let) paří se svými rodiči. A nejlepší byl šokovaný chlap, se kterým jsem tančila já a máma, pro něj máma s dcerou. Pak se prostě nesmíte divit, že jsem taková otevřenější.

Svatbu jsme si moc užili, opravdu byla nádherná (jak nevěsta, tak svatba). Dokonce nevěsta házela kytici. Její sestru jsme naschvál postavili doprostřed. Takže jsem si stoupla na kraj, kde bych to v životě nechytla. Myslela jsem si, že za mnou už nikdo není. Nevěsta hodila kytici a ta letěla a letěla přímo kolem mě, kde nikdo nestál. Takže jsem jí už měla skoro v ruce a najednou mi jí tak ženská vzala přímo před nosem!

Na závěr bych chtěla říct: Filmům nevěřte!

Konečně vysokoškolákem

Už tři měsíce se těším na to jak budu vysokoškolákem. Půlku prázdnin jsem ovšem čekala, jestli jím opravdu budu. Někdy v červnu jsem dostala rozhodnutí o přijetí na Fsv, ani si neumíte představit mojí radost, když jsem zjistila, že se mi splnil sen studovat na ČVUT. 

Jak už jsem jednou podotkla, že nechápu jak jsem mohla udělat asi tak 3x těžší zkoušky na Fsv a neudělat ty jednoduché na Fit. 

Včera jsem jela na zápis. A samozřejmě, jsem se šla vyfotit teprve předevčírem.Naštěstí fotografie dopadla dobře. 

Na zápis jsem dorazila o půlhodiny dřív. Zatím co jsem studovala desku, kam mám jít, zaklepal mi na rameno Tomáš, kterého jsem potkala už na přijímačkách. Bylo hezké vidět známou tvář. Čekání uběhlo rychle. Po tom co "holky" otevřely přesně v 8:30 posluchárnu, jsme si sedli do druhé lavice (všem vřele doporučuji). Je pravda, že já už jsem byla dávno hotová, zatím co ostatní ještě seděli a čekali na potvrzení.

Vyplnila jsem si index, imatrikulační slib. Měla jsem velké štěstí, že vedle mě seděl, někdo do mi byl ochotný poradit, protože to už znal.

Z prvního dne jsme byla opravdu nadšená. vážně se do školy těšim. Možná vypadam jako blázen, ale dokonce už se doučuju deskriptivní geometrii. Tuhle školu hodlam brát od začátku velice zodpovědně. Má to i jiný důvod, než si udělat dobrou posvěst a dokončit školu. Nechápu jak je to možné, ale jak mile si nastavím laťku (kamkoliv), tak jí prostě držím. Celé čtyři roky na gymplu se můj průměr odchýlil maximálně o jednu desetinu ve srovnání s prvákem.

Konečně začínám kulturně žít!

Dlouhou dobu jsme se vyhýbala večírků doma. Říkala jsem si, že jistě mají svoje kouzlo, ale co bych tam dělala. Kdo by si mě všimnul? Tak to radši pojedu na chalupu! Pak jsem chodila jen na nějaké oslavy kamarádek, které mi byly blízké a samozřejmě na Gymlit párty. Myslím, že bych na ně nechodila nebýt mých starších spolužáků, kteří mě v prváku vzali s sebou.

Nedávno Verča, jedna z mých nejlepších kamarádek, začala bydlet v novém bytě. Byt sice nebyl zařízen a kolaudace proběhla beze mě, to nevadilo, protože potom přišlo něco báječného.

Verča v bytě měla jen matrace, gauč a takový ten pytel na sezení.  Což je podstatné.  Verča mě tento týden pozvala, abych u ní přespala. S čím jsem s radostí souhlasila, přece doma nebudu sama, když můžu být se svou kamarádkou!  Následně jsem se dozvěděla, že tam bude i Jakub, Jarda a Ondra 1.

První den jsem tam dotáhla mistrovy těstoviny, které skoro celé snědl Ondra a Jakub. Celý večer nás bavil Jakub svými příběhy a pak se to zvrtlo. Potom co se zhaslo a šlo se spát, můj mozek se rozzářil jak lampička a začala jsem ze sebe chrlit dvojsmysly. Samozřejmě to způsobilo jisté reakce. Vše podtrhl fakt, že jsme na dvou madracích leželi čtyři (Jakub,  já, Jarda, Verča) a padali jsme do mezery - „díry“ . Takže věta, že Jarda je v díře, vyzněla úplně jinak.

Druhý den přibyla Kája a ubyl Jakub. Nevím, koho to napadlo, že bude Stejky den a proto mam něco říkat. Snad, že mi vadilo to ticho. Pak nějakej chytrák vymyslel Stejky poradnu a ostatní se toho chytli. Celé to spočívalo v tom, že mi dávali otázky a já odpovídala. Ze začátku dotazy byly v pohodě. Pak se to zas zvrtlo a skončilo to jednou větou, kterou zde publikovat nebudu.

Třetí den se zas zapojil Jakub a převzal otěže hlavního baviče společnosti. Nechápu  jak se nám to mohlo už na potřetí povézt zas, ale skončili jsme u dvojsmyslů. Ten večer bylo fakt vedro a Verča mě přikryla péřovou peřinou. Jediné co se mohlo stát, že jsem byla celá mokrá. To jsem, ale neměla prohlašovat nahlas, prostě únava zapracovala. Jistě si dokážete představit, že všichni v tu ránu byli mrtvý smíchy.

Hezky jsme se bavili a hlavně už máme svůj interní humor! Po něm jsem vždy toužila! A Jakube, morče není křeček!

Proč mám tak ráda své přátelé

Díky Facebooku je dnes pojem přítel trochu odlišný než dřív. Dříve pro mě přítel byl každý, koho jsme poznala. Potom, co jsem poznala i nemilé lidi, jsem tenhle pojem přehodnotila na přátelé a známé. Koho tedy mohu považovat za přítele?

Říká se, že v nouzi poznáš přítele. S tím naprosto souhlasím. Přítel vám pomůže klikoliv to potřebujete, nezavěsí vám o půlnoci, kdy je vám hrozně, řekne vám pravdu a umí vás podržet. Myslím, že se mi poštěstilo, že tohle můžu říst alespoň o jedné osobě.

Terka, moje nejstarší kamarádka ze Zš. Rozumět jsme si začaly až později. Terku jsem vždy měla ráda, protože byla svá, na nic si nehrála. Občas vypadala, jako když utekla z blázince, když poskakovala po třídě, ale co stále lepší než něco předstírat. Člověk ví, na čem je. Terka je veselá, vždy mi pomohla a dala mi i jiný pohled na svět. Takový Ter-unovský. Její osobitá jména pro vše prostě nelze zapomenout a každý si je hned oblíbí. Na našem vztahu se mi líbí, že pro sebe uděláme skoro vše. A za to nic nečekáme.

Bety jsem sice dlouhou dobu neviděla, protože každá jsme měly jiné starosti. Myslím, že jako kamarádka k  ní můžu mít výhradu, že se mi nelíbí Bety-Amazon. Zato Bety, která když je semnou, mam moc ráda. Myslím, že jsem jí vděčná především za minulé léto a tohle jaro. Je hezké, že vám vždy vezme telefon a je tak milá, takže už jen z toho máte lepší náladu - depka je zažehnaná.

Verča, téhle kamarádce vděčim za půlku střední školy. Zvláště za ten konec, který jsme si pěkně užívaly, především špáninu. Verča  je naprosto úžasná, nevím, kdo jiný by byl schopen přijet ze Zlína do Prahy jen aby vás viděl a  zašel s váma někam ven. navíc drží slovo a to se cení zvláště v dnešní době.

S Andy jsme si ze začátku neměly co říct, ale pak jsme přišli na společná témata a už to jelo. Nejlepší jsou její úvahy.  Od mí mam nejradši tuhle větu, kterou mi kdysi napsala. "Kdyby existovala dokonalost, nebyloby co zlepšovat."

Děkuju ti Ančo, že trpíš ty moje nálady na Skypu. Vždy mi skvěle poradíš. Nejvíc si cenim, že mi řekneš tvůj názor, ikdyž se mi nemusí líbit.

A nakonec jsme si nechala Jakuba. S ním jsem sdílela skříňku celé čtyři roky. Jeho slyší vždy všichni, s ním se nikdy člověk nenudí a proto ho mam tak ráda. Je to kamarád jak má být. Udělá pro vás skoro cokoliv. Je hezké, když je tohle pomáhání vzájemné. Navíc máme podobný smysl pro humor.

Teď doufám, že jsme na nic z jejich skvělých vlastností nezapomněla, to by mě dost mrzelo.

Kouzlo domácí stravy

Včara mě jeden rozhovor na FB přiměl přemýšlet o instantních a hotových potravinách. Mnoho, především, mladých lidí si dnes kupuje instantní nebo maržené potraviny. Hlavně, že je to rychlé a celkem i k jídlu. Žádným překvapením nebude, že spousta lidí si nepřečte složení. Takže místo toho aby si koupili šunkovou pizzu, koupí si pizzu s výrobním salámem (viz videa). O kvalitě potravin jsem nechtěla psát.

Myslím si, že je nejlepší si všechno udělat doma. Většinou to má chuť a barvu podle představ, nejsou tam zbytečná dochucovadla a ,,éčka" nebo náhražky. Takže i taková smažená nebo míchaná vajíčka mají svoje kouzlo, protože je to doma čerstvě připravené a to se cení.

Moje recepty, které zvládnou i začátečníci budou na mém blogu o vaření a ručních pracech. Asi bych ten blog měla přejmenovat na Blog dobré hospodyňky, jak to tak sleduju. www.od-stejsky.blogspot.com

Když vaše šance u něj (ní) jsou na nule

Dámy! Jdeme řvát! Proč všichni krásní, milý a komunikativní muži musí být na muže? Už jsem si zvykla, že Neil Patrick Harris (Barney ze seriálu HIMYM) je gay nebo Jim Parsons (Sheldon ze seriálu Teorie velkého třesku). A teď taková podpásovka?! Kluk, kterého jsem potkala na jedné akci je taky na kluky! Je pravda, že mi přišlo lehce divné, že je krapet víc komunikativní a skvěle oblečený.

Proti homosexuálům nic nemám, do té doby dokud se do jednoho nezakoukám a pak zjistim tjeho orientaci. Každá holka mě pochopí. Pro pány je to, jako kdyby se jim líbila holka a pak zjistili, že je jen na holky.

Vím, že nejsem první ani poslední.  Konec truchlení a jede se dál! Uspořádám velkou párty, pro všechny zklamané holky a kluky - VIP Stejky párty pro nezadané.

Nestydatí a nenasytní

Jsou nestydatí, nenasytní, otravní a vlezlí! O kom je řeč? O komárech! Všichni to známe, je léto a člověk se v noci paří pod peřinou. Odkope se, převalí, ukáže své pozadí a je to tu. Otravné „Bzzzzzzzzz“ se blíží! Přistane na zadku a nasosá se. Jenže to tomu hajzlíkovi nestačí! Přesedne na ruku, pak obličej a zkončí to na stehně.

Ráno se člověk probudí, ani si toho nevšimne. Následně se obleče a jde do metra, kde ho začne svědět něco na ruce, pak krku, obličeji a na místě, kde se nesluší se drbat v metru plném lidí. Je to k zbláznění, takže se stejně podrbete. A je vám úplně fuk, co si myslí půlka metra.

Trochu morbidní závěr. Zapněte komárovníky, tohle je válka! 

Oslava souseda

Tenhle víkend náš soused slavil své norozeniny, náš vrstevník. Pozval si kupo přátel, aby to nebylo trapný, tak nás šel s Terkou pozvat. Přišel za námi, když jsme stáli před chalupou. Váhaly jsem, jestli máme jít, ale nakonec jsme dorazily.

Co vymyslet za dárek tak narychlo, když mejdan byl večer? Flaška vína za sestru a za mě? Ehmmm, no,

kondomy.

Bylo zajímavé, že jsme šly na oslavu kluka a ani jsme nevěděli jeho jméno. Když jsme tam "dorazily" - vešli do vedlejších vrat, už nás tam čekal oslavenec v oranžové paruce. Vojta, také nevěděl jak se jmenujeme, tak trapná chvíle ticha byla zabitá představením se. A poslal nás ke stolu s pitím, ať si vyberem.

Posilněny panákem Tequily jsme vyrazily mezi lidi. Všichni byli z Roudnice nad Labem nebo okolí. Když se nás ptali odkud jsme, tak jsme vypadali jako největší trapky, když jsme řekly: "Z Prahy". Tohle chování k lidem z většího města (oprava největšího města v ČR) prostě nechápu.

Nudily jsme se do té doby než jsme si nalily pití do kelímku a začaly se bavit o mých pekelných zážitcích s babičkou. Pak to jelo, jeden kelímek za druhym. Zajímavé bylo, když jsme tam tančily vzadu na zahradě, nikdo nikde a nejednou tam vpadla banda lidí.

Po dvou hodinách, lehce opilé a unavené jsme se vrátily domů. Párty byla skvělá, Vojto! Příští rok zas.

Druhý den se konala menší after party u nás. Příští VIP Stejky párty bude za účasti mých sousedů!

Když mě chytně má vášeň

Někdo má vášeň pro hraní a někdo pro ruční práce jako třeba já. Nikdo nechápe jak můžu  nad různými kreativními prácemi strávit celý den. Moje úchylka se většinou objeví náhle. Na něco narazím nebo mě něco napadne. Pak mě to chytně a věnuju se tomu tak dlouho, dokud to nedovedu k dokonalosti.

Někdy v druháku o prázdninách mě chytli náramky přátelství. Takže jsem si nakoupila horu bavlnek a pletla jsem a pletla. A pletu do dnes, ale už ne tak často.

Následovalo léto, kdy jsem začala vytvářet květiny z pet láhví. Takže jsem sbírala pet láhve od kamarádek, protože pijeme kohoutkovou vodu a nepijeme sladké limonády. Nakonec jsem vytvořila několik květin, které jsem rozdala.

Všech těch prací, co umím, je tolik, že si je ani nepamatuji. V každém případě významnou součástí se stalo tento rok knihařství, tedy vytváření deníků, diářů a sešitů doma. Proč? Nazvala bych se sešito-úchylem. prostě jsme úchylná na sešity. Přesně vím co chci a tyto sešity bohužel nemají nebo jsou neuvěřitelně drahé. Chtěla jsem nějaký sešit na poznámky a nakonec z toho vznikla mini knížečka, do které si můžu zapisovat a grafika je podle mých představ.

Nyní mě štvou obchodní řetězce s oblečením. Sukně za 499 nebo 299 a  já si jí zvládnu ušít za 130? Takže jsem se rozhodla šít. Dokonce už mam i kalhoty na spaní, které mě taky nestály víc jak 150 a jinde bych za ně dala minimálně dvakrát tolik.

Je zajímavé, že všechny mé ruční práce, které objevím, nejsou tak běžné, takže na ně ani nejsou návody na netu. Občas něco objevíte na youtube v angličtině, ale ne vždy to tak je.

Don't worry, be happy

Mnoho lidí si stěžuje, že nejsou šťastní. Jsem jeden z mála lidé, kteří se šťastní cítí. A nyní bych vám ráda řekla jak to udělat, aby jste se cítili alespoň o trochu lépe.

Po některé je to trochu těžší díky modernímu žebříčku hodnot. Pokud máte na prvním místě majetek místo přátelství, rodiny a lásky, nikdy šťastní úplně nebudete. Nikdy nebudete mít dost, pořád budete chtít víc. I když to moc nechápu, jak se někdo může upnout k věcem, které nejsou trvalé. Nadruhou stranu přátelství vám může zkazit i jediná věta

Kouzlo je v tom, že se musíte chtít cítit šťastný. Pak už stačí si užívat aktuální chvíli, kdy jste s přáteli, svítí sluníčko, jede vám bus. Hlavní je užívat si všechno i tu nejběžnější věc.

Něco ze soudku psychologie, pokud zvednete hlavu, narovnáte se a přehnaně se usmějete, tak vám to zvedne náladu. U vidím jak někdo jde po ulici a přehnaně se usměje. Asi by mě to pobavilo.

Proč být šťastný? Nejen, že je to dobré pro tělo a psychiku. Také se budete usmívat, což způsobí dominový efekt. Mnoho lidí, kteří vás uvidí se usmívat, se budou cítit lépe. To ovlivní jejich přátelé, rodinu a spolupracovníky, kteří tuhle skvělou náladu budou šířit dál. Co tedy způsobí váš šťastný úsměv? Mnoho lidí se díky vám bude cítit lépe. Byl dokonce prováděn výzkum na to, co se tane, když vás šéf naštve. Zaprvé zničí náladu vám, rodině, přátelům, vaší partnerce/partnerovi a matce vaší partnerky/partnera.

 Nadruhou stranu, občas se člověk musí cítit hrozně, aby ocenil ty lepší chvíle.

Znáte své rodiče?

Mnoho z nás dcer a synů si o svých rodičích myslí, jak jsou usedlí. Já si to tedy myslet nemohu. Moji rodiče, širší rodina a jejich přítelé i po čtyřitcítce řádí jako za malada. Byla jsem součástí několika jejich pařeb. V poslední době nejsou vyjímkou i několika dení pařby až do rána.

Při každé možné příležistosti, kulatinách, svatbě a dnes už jen tak pořádají naši přátelé, širší rodina a my nějakou párty. Když se slaví narozky, jsou tam většinou i "starý" (babička a její 4 sestry s manželi), to se pařba moc nerozjíždí a je ještě v mezích.

Následuje druhá možnost, pozvat přátele a udělat Garden Party, kde je větší sranda, protože tam nejsou "starý". Pro některé by to mohlo být i trauma. Hudba hudba hraje velice nahlas, pije se, tančí se a zpívá se. Občas se někdo víc rozjede a dojde i na svůdný taneček, samozdřejmě jen ve srandě.

Zpravidla  se začínalo v sobotu a končilo v neděli. Následně přišel nápad, že se bude začínat v pátek a končit v sobotu, aby se vzchopili v neděli. Nakonec to ovšem dopadlo tak, že se jede "na pohodu". Což znamená, že začínáme v pátek a končíme v neděli a v pondělí si berou pánové volno.

Tohle se již stalo stereotypem, takže padl nápad, že se pojede v kostýmech, načež se ho chytl druhá hostitelka v pořadí a tím ho vyfoukla nám.

Párty byla skvělá. Nejlepší zábavou mého otce a jeho kamarádu se stalo hádání písniček (Autor, jméno písně a rok vydání), můj táta této disciplíně kraluje. Následně přijde dohacování se o ovladač nebo DJ pult, protože táta chce pouštět Queen a jiní Michala Davida. Pak z toho vznikne neuvěřitelná matlanina, protože se přeskakuje z Queen a české písničky.

Fotku z toho do čeho jsou schopni se navléknou čtyřicátníci a padesátníci, aby oživili Garden Party je neuvěřitelně vtipné. Můžete vidět Sepermana, Lampion, úchyla, chemika (mě), námořníky, indiány, Tyroláky, kovbojku, piráty, punkery, havajskou tanečnici a sněhurku.

On nebo já?

Aby jste pochopili. Nejsem žádná mrcha, která by přála někomu, aby se trápil, to rozhodně ne. Většinou se říká jak ty na něj, tak on na tebe. Ještě bych to poupravila, ale to až jindy.

Při rozchodu jsem se snažila být milá. Člověk si říká, jestli to vůbec jde. Takže jsem to příliš nikde neřešila, snažila jsme se milému vysvětlit, že to prostě neklape, že ho mam ráda, ale že to nejde. Rozchod ani nejde vzít dobře, pokud to nechtějí oba.

Asi po týdnu mi ex zase začal psát. Proč ne? Rozešli jsme se v dobrém. "Nezávazně pokecat přece můžu" Řěkla jsem si. Já na něj neměla vůbec čas, takže ze psaní nic nebylo. Do téhle doby jsem možnému vztahu někdy v budoucna jistou šanci dávala. Tuhle šanci zabil on sám a ani to neví. Což je smutné. Jeho statusy na FB, mě totiž opravdu dostaly.  Můj názor je, že statusy typu "Bouřka" nebo "Prší" píší 13-ti leté holky... Prostě opravdu nechápu, jak si šlověk může dát do statusu 10 sdílení na téma politického skandálu, když ani neví kdo je premiérem ČR. A už vůbec nechápu jak někdo může házet romskou menšinu do jednoho pytle,  alespoň podle těch debilních sdílených obrázků, které naráží na romy, kteří kradou.

Po měsíci a půl mi přišla pěkná SMS, jestli bych nešla ven, že by mě rád viděl. V tu dobu jsem, ale nebyla doma, takže jsem mu to napsala. Klidně bych s ním šla ven, jenže znáte muže - snad vždy mají postraní úmysly. Tak jsem mu napsala, že s ním klidně půjdu ven, ale pokud top chce dát zas dohromady, že mu předem říká NE. Přiznávám, bylo to možná trochu tvrdé, ale aspoň jasné. To jsem si jen myslela. Následovalo několik SMS, kde mi ex vysvětlil, že to měla být jen přestávka. Ikdyž jsem se rozešla já sním. Opravdu nevím, kde tohle vzal, protože tohle jsme nikdy neřekla, ani nenapsala. 

Pokud bych to měla shrnout, tak pokud se s někým nechápavým rozejdete definitivně milým způsobem, pak je možné, že si bude myslet, že u vás má stále šanci. A ani po několikrát řečeném jasném NE, to stále nepochopí. Řešení? Buď budete trpět vy, tím jak vám neustále píše, ikdyž budete mít přítele nebo mu to řeknete trochu nepříjemněji, čímž bude trpět on. Tak kdo to bude, VY nebo ON?

Když se mi někdo zalíbí

Aby jste pochopili, vždy když se poprvé zmínim o novém objevu před kamarádkama, tak prohlásí: ,, Už zase, Míšo?". Ne že bych se tak často do někoho zakoukávala, jen jsem vždy z toho tak nadšená, že o tom mluvím dost často, ač nejsem moc upovídaná, pokud mě to zrovna nechytne.

Všechny mé objevy, bohužel, končí stejně. Jen se mi líbí a tim to hasne, protože se s nima dohromady nikdy nedám. Pak většinou přijde po delší době nový objev nebo si objev začne s jinou. A z pravidla po několika letech, kdy opravdu zájem nemám, má zájem on. Krapánek ironické. Po tom, co se mi to stalo po několikáté, mě už to ani nepřekvapuje.

Pokud vás napadla otázka, kdo je to tentokrát. Odpověď nečekejte, tu si nechám zatím pro sebe

Nadruhou stranu, naposled to dopadlo dost dobře, zadaná jsem byla asi 9 měsíců. Tak se nechám překvapit, jak to dopadne tentokrát.

Kvalita zpráv na Nově klesá, ňadra jsou vyzdvižena

V poslední době mi TN (na tv Nova) lezou na nervy. Nevím jestli za to může článek v Magazínu MF Dnes, o hodnoicení našich zprávařů. Redaktoři Novi většinou berou vše z jednoho úhlu pohledu. Není měsíc, kdy by nehlásili, že se někdo dostal do dluhů vlastní vinou a následně vyhlásí sbírku. Ovšem vždy mě dostane chvíle, kdy reportér drze vleze někomu na pozemek až před vchodové dveře a pak to ještě pustí do televize.

Nejlepší je ale pravidelný program TN. Můžeme jej rozdělit do několika skupin. První je, když se nic neděje a nemají co vysílat. V ten večer dávají reportáže, jak se narodilo tohle mládě a tamto zvíře je zraněné. Pak přidají srcerivný příběh, jak stašenka někoho cizího pustí do bytu a ten jí okrade. Ikdyž o tom mluví každou chvíli, tak babča to stejně udělá. Pak přidají reportáž o počasí, ohromě zajímavé - taky  vim, že prší nebo je pařák.

Druhá možnost je, když se něco děje. To je třeba nějaká nehoda, tomu věnují třeba 5 minut. Ale pokud to je nějaká vážnější nemoc "hrdiny" národa, většinou úspěšného sportovce, tak tomu věnují 10 minut. Prostě nechápu jak 10 minut můžou žvanit otom, jak je Záhrobská nemocná, když ani neví, co jí je.

Pak je třetí možnost, když se stane příšerná tragédie. Při ní většinou zemřou lidé. Aby jste si nemysleli, že jsem necita. Ano, je to smutné. Připadá mi to hrozné, pokud to je nějaká nehoda, za kterou si člověk nemůže (když vykolejí vlak). Pokud to je nějakej nezkušenej blbec, kterej jede rychle po silnici, pak si za to může sám. Ale stejně, na TN tomu věnují třeba i 20 minut, jedné informaci, která by se vešla do tří.

Nakonec to vždy završí výraz se kterým tuto nemilou zrávu vzdělují, nehledě na to, že velmi často změní doplňující informace. Nova má také ve zvyku lehce přehánět. Třešničkou na dortíku jsou ovšem názvy repotáží typu: "Smutek a slzy".

Teď něco pro dámy. Je zajímavé, že na TN mají jen krásné mladé ženy (z toho dvě nebo tři blondýny) s velkým poprsím, které umocní o číslo menším sáčkem s velkým výstřihem. Pokud se chcete podívat na největší úlet, mrkněte se na tento odkaz: http://revue.idnes.cz/nova-moda-v-televiznich-novinach-teleivze-nova-fls-/modni-policie.aspx?c=A120722_144125_modni-policie_nh 

Opalování

Po dlouhé době jsem se dostala na chalupu. V Praze bylo vedro na padnutí. Takže jsem se těšila, jak si lehnu a dam si šlovíka, zatím co mě sluníčko bude "natírat" na hnědo. V hlavě jsem už viděla svou krásnou hnědou barvičku.

Přijeli jsme na chalupu. Sluníčko svítilo. Zaradovala jsem se, že si budu lebedit přesně tak, jak jsem si vysnila. Šla jsem se převlíknout do plavek, vytáhla lehátko. Pěkně jsem se natřela opalovacím krémem, aby ze mě nebyl McSmažák  (připálená). Natáhnu se na lehátko, pohodička, sluníčko svítilo. Za chvíli se objevili první mráčky. Pomyslela jsem si, že to přejde. Hmmm... A zachvíli začalo lejt a bylo po opolování.

Starbucks nebo Costa Coffee

Kam zajít na kávu? Jedna z možností je kavárna, která bezpochyby vyjde nejlevněji. Další možností jsou dva velcí konkurenti Starbucks a Costa Coffee. Která z kaváren je lepší?

Starbucks kaváren je v ČR okolo 15. Devadesát procent kaváren je v Praze. Starbucks je dost drahý, za jedno střední laté dáte asi 95Kč. Pokud chcete příchuť, připlatíte si asi 20Kč za sirup. Starbucks si vyrábí vlastní sirupy a má vlastní plantáže na kávu. Co se mi líbí jsou akorát hrnečky, které si můžete zakoupit. Strarbucks pochází z Ameriky, proto má i americkou filosofii. Káva tak není tak silná. Nevýhoda je především cena a malý výber syrupů. Nejvíce mě naštvali, když jsem si obědnala ledové střední kafe a oni mi tam narvou kilo ledu a prošičku kávy. Nakonec tam máte víc ledu než toho kafe a navíc je to pěkně drahé.

Costa Coffee je také řetězec kaváren, narozdíl od předešlé firmy jejich filosofie je italská, tedy kvalita za rozumnou cenu. když si dáte střední laté, zaplatíte sice dost, ale stále asi o dvacku míň. Syrupů MONIN mají velký výber a příplazek je 12Kč. Zde je vidět podstatný rozdíl. Ledová káva je silná a není tam tolik ledu.

Oboum kavárnám nemůžu upřít vyškolený personál, který ví, co prodává. Jednou jsem šla do Coffee Heaven, kde prodavačka čistila výlohu, lezly jí tanga z kalhot a nakonec ani nevěděla jaký je rozdíl mezi espressem (káva je namletá, přes páru extrahovaná, 60-70ml, dolévá se vodou  nebo mlékem) a turkem (namletá káva přelitá vodou v hrnku).

V obyčejné kavárně se vám může stát, že místo espressa dostanete instantní kávu o obsahu 250ml. Myslím, že to se v poslední době moc neděje.

Nepijete kávu? Obě kavárny mají i čaje a různé ledové ovocné "tříště", ochudená napěněná mléka anebo mléčné koktejly.

Verči párty

Verča je ten nejbláznivější a nejoriginálnější člověk, kterého znám. Pozvala nás (mě, Anetu, Keďana, Jardu a Jakuba) k sobě domu. Tam jsme pokecali, dali vodničku. Tohle bysme měli opakovat častěji.

Mimochodem, pokud chcete vědět dámy, jak od sebe odradit všechny kluky, sledujte mě. Já se vlastně ani nikomu nedivim, že si myslej to co si myslej viz článek: Život plný překvapení. Teoreticky není dobré vyjmenovávat své blbé vlastnosti, protože jen na ně upozorníte. Nadruhou stranu je lepší mě zarazit v začátku. Občas mám dny, kdy zavedu řeč na téma, které způsobí, to že si všichni myslej, že kluky střídám jak ponožky a jen je zneužívám. Což rozhodně není pravda. Řekla bych, že je to spíš naopak. Do této situace se dostávám vždy, když jsou někde kamarádi, kteří mě už znají, takže se tomu akorát zasmějí a "nový" (ti, kteří mě neznají).

Včera jsem byla naladěná na stejné vlně jako Jakub, který se zaradoval, že někdo se směje jeho vtipům. Jsem ráda, že jsem mu udělala takovou malou radost.

Ano, opět přišla řeč na pořad Prostřeno. Nechápu, proč mě tam chtěj přihlásit. K tomu jsem se přeřekla a pohlásila jsem: "Nechci do VIP Prostřeno" Načež to všechny pobavilo. Tak jsme se rozhodla, že to prosřeno uděla specielně pro Anetku, Andy, Verču a Jakuba (a další zájemce).

Jak zapůsobit na nové spolužáky

Všem budoucím vysokoškolákům patří tento příspěvek. Na přijímačkách mi dal jeden kluk pár rad, co dělat na vejšce a rozhodně nedělat. Ale nebyl to jen on, ale i mé kamarádky které mi vnukly nápady.

Co by jste rozhodně měli udělat, předtím než vlezete na vejšku? Přečíst si pořádně dopis nebo internetové stránky, co přesně páte přinést k pápisu nebo na první hodinu. Například na některých školách potřebujete přihlašovací heslo již před první hodnou. Nebo vás naopak upozorní, že by jste si měli zapsat některé předměty později.

Na vejšce je mnoho lidí, jak (ne)zapadnout? Tohle napadlo Aničku, když si vzpomněla na prvák. O prázdninách, než jsme nastoupila do prváku jsem měla melíry. Máma se rozhodla mi udělat domácí melíry, nakonec mi melíry projela hřebenem a vznikla blond. Takže v prváku jsem měla blond krátké vlasy. To jsem vylepšila dalším přebarvením na hnědou, ze které vznikla hnědo-fialová barva. Nakonec jsme to přebarvila na světtlou hnědou, ze které vznikla zrzavá a hnědá. Když si to tak vybavuju nakonec nastoupila hnědá s červenou ofinou, pak tmavě hnědá, která se vymejvala do světle hnědý a aktuální červená. Aby jste pochopili. Každý na škole si mě pamatuje jako tu holku, která měnila často barvu vlasů a taky tu holku s velkým výstřihem, což je nepatrný detil.

Co dál? Rozhodně buďte společenští a seznamte se s co nejvíce lidma. Ti vám pomůžou, pokud vás nebudou jen zneužívat. Rozhodně chodte pařit a seznamovat se. Čím víc známých, tím líp.

Shrnuto, podtrženo. Obarvěte si hlavu na neobvyklou barvu, navlíkněte se do šíleného oblečení (viz obrázek) a vyražte do školy a ze školy rovnou na párty.

Když člověk nemá co říct

Mnoho lidí má blog, píší tam nesmysly nebo články o ničem, jen proto aby něcvo napsali. Což mi připadá smutné. Když nemam co říct, tak radši nic nepíšu. Celkem chápu pocit, když si někdo přečte váš příspěvek a třeba vám dá ohodnocení. A je těžké si říct, že teď nemám nápad, tak prostě nic úsát nebudu. proto obdivuju lidi, kteří tohle dokáží a třeba i smazat blog, protože ví, že by nic nového nenapsali.

Pokud sem nebudu psát delší dobu, tak to neznamená, že jsem skončila. Jen sem nechci psát nějakou blbost o ničem, která mě zrovna napadla. Tak jako to dělají jiní.

Film, který musí vidět všechny holky

Včera jsem navštívila kino. Promítali film Bez kalhot anglicky Magic Mike. Pro koho je tento film vhodný? Pro každou ženu.

Ve filmu není, kupodivu, skoro žádný sex. Což dělá film zajímavý. Co je na filmu tak zajímavé? No přece pánský striptýz! Film je ho plný. Uvidíte krásná mužská těla a krásné herce. Například hlavního hrdinu z Step up nebo Kubánce z týmu kriminálky Maiami.

Příběh je jednoduchý. Striptér Mike dělá mnoho prrací a má mnoho firem, šetří na svou vysvěnou firmu s nábytkem nazakázku. Samozdřejmě si také užívá života a má spousty žen. Nedělá mu problém sbalit jakoukoliv ženu. a stvbě potká kluka, kterého vezme do klubu a stane se z něj striptér. Mike se začne snažit o jeho starší sestru, poté co se jeho nejlepší přítelkyně/milenka zasnoubí s jiným. Ve filmu, vidíme i obrácenou stránku této profese, drogy, ženy, pití, průšvihy a to co kluky láká k této práci. Tak hurá do kina!



Šestý smysl

Znáte to, v televizi si pustíte film. Nějaká ta romantika nebo akční film, v celém filmu se nic neděje. Následně přijde milostná scéna, jediná z celého filmu a co se nestane. Do pokoje přijdou rodiče, zrovna když hlavní postavy jsou v posteli a užívají si a ještě lépe se z ttelevize lynou zvuky typu vrzání postele nebo "Ach". Připadá mi až podivné, že se tohle děje pokaždé.

Ptala jsem se ostatních, jak na tom jsou. Překvapivě jsou na tom naprosto stejně. Rodiče na to maj snad šestej smysl. Vejít do pokoje v nejnevhodnější chvíli. Co si asi tak musí myslit, když se tohle stane spokaždé, když si pustíme jakýkoliv film? Dneska mě vždy pobaví, jak se rodiče udiveně podívaj na telku a radši rychle projdou.

Módní výstřelek

Vzasli byste si to na sebe?

Osobně se o módu nezajímám, ale toto mě velice zaujalo. Zkuste si typnou co je to za kus oblečení na obrázku? První co mě napadlo, bylo: "Hezký fusky". Trochu jsem se zmýlila, je to nejnovější model pánských plavek, dámy!

Módními výstřelky se zakén zabývá internetová stránka Módní peklo, kterou jsem navštívila. A můžete tam nalézt velice zajímavé čláky. Nejzajímavější je asi rubrika Z ulice.

Co vše můžete vidět na ulici? Třeba silnější ženu s nevhodnou sukní - mini. tak to se semi můžete přesvědčit na http://www.modnipeklo.cz/  

Nakupování s děvčaty

V poslední době si mí přátelé oblíbili Facebook události. To, co není v události jako by nebylo. Začalo to VIP Stejky párty a pokračuje to Nákupy se Stejky. Dnes proběhla akce nákupy, takže vás zavedu do prostředí kam chodíme nakupovat. V plánu bylo navštívit Flex-tex, koupit nějaké látky stuhy a jiné věci se kterými by jsme se kreativně vyřádily.

Tento nákup dopadl dost blbě - pro mou peňěženku. Znáte to, něco je v akci, tak to musíte koupiit. Takže jsem zas nakupovala koženky na deníky a diáře. Měli tam jednu takovou "úchylnou", byla to umělá kůže celá růžová s perleťovim leske a metr za 29,- Tu jsem tam prostě nechat nemohla. Myslím, že podobně s jinou látkou dopadla Anča.

Vrcholem všeho byl obchod vedle, kde měli korálky a galanterii. To byl sen pro korálkaře, především mě a Andy. Aby jste pochopili, já a Andy jsme blázni do korálků a v obchodě s naušnicemi a korálky dovedeme strávit hodiny, dokud neprozkoumáme každé balení. Následně přijde rozhodování, které zabere ještě delší čas.

Ráda bych toto s holkama podnikala častěji, ale to bych totálně zrujnovala mojí peněženku. Takže děvčata, kdy máte čas?

Deník vysokoškoláka

Je to tu! Sice ještě nejsem zapsaná, ale jsem přijatá na VŠ. Takže se od září můžete těšit na nejnovější zprávy ze seznamováku a ze školy.

Wow, vysoká! Tohle by se mi mělo honit v hlavě. A co tam ve skutečnosti je? Připbližně tohle: "Emmmmm, no...., do háje!" Abych to vysvětlila, ačkoli se to zdá jako pěkná kravina, vzali mě na fakultu kam je asi tak 3x těžší se dostat než na tu lehčí. Ano, chápete dobře, prostě jsem zvládla ty těžší přijímačky lépe než ty lehčí. Taky to nějak nechápu, jak je tohle možný.

Tak jo malá oprava, po tom co jsem si vyzvedla dopis a přečetla si odůvodnění, jsem si řekla: "Druhej Gymlit!". Odůvodnění zní takto: "Ve stanoveném termínu jste ve smyslu § 48 odst. 1 zákona nedoložil(a) dosažení úplného středního nebo úplného středního odborného vzdělání" Zajímavé je, že v době zápisu kam se měla přinést kopie maturitního vysvědčení, jsme nebyla přijata. Ahoj Gymlite!

Pekelný víkend

Ani nevím, kde mám začít. Nejdříve byste měli vědět, že moje babička "Madam dieta", jak již z přezdívky plyne, žije zdravou stravou a dietami. Na tom není nic zlého, pokud vás ve všem nepoučuje a nemysllí si, že má ve všem pravdu, ikdyž nemá. Neusále nám leze do skříní a do soukromých věcí, používá naší kosmetiku atd... Už mnoho let spřádáme se sestrou plány na nastražení hromady kondůmů a jiných sexuálních věciček do šuplíku. Tímto vyhlašiji sbírku kondomů a erotických pomůcek.

Zdá se vám to přehnané? Ani bych netvrdila. Madam dieta, vaří hrozně "zdarvě". Do všeho narve extra panenský olivový olej za studena lisovaný, který není vhodný na tepelnou úpravu. A co Madam dieta neudělá, narve ho tam dost. Kolik asi může být dost. Tak na její 3 jídla ho už spotřebovala přes půl litru. Její celkem fuk, že je to drahé, naprosto zbytečné a v podstatě nezdravé. (Poznámka pro neznalce: Olivový olej za studena lisovaný má velký obsah "zdravých" mastných kyselin, proto je vhodný do salátů a jiných studených pokrmů. Použitém tepla, tomto případě zahřátá pánev, se tyto zdraví prospěšné živiny zničí). Prostě, madam dieta asi neví, že olej je taky tuk a ten by se v její dietě neměl moc vyskytova. Takže když ho za víkend spotřebuje asi litr, protože nevaří z vlastního, není to vůbec zdarvé. Osobně si myslím, že narvat do zapečených brambor se smetanou a masem olivový olej je prasárna. Krom toho, když použijete šlehačku ke šlehání a sýr.

U zapečených brambor s krkovicí ještě chvíli zůstanem. Madam diezta do nich nacpala 30% šlehačku, mnoho extra panenského olivového oleje, goudu a přírodní sýr ochudený paprikou. Prostě něco, co se opět vůbec do toho nehodí a je to celkem drahý špás. Krom toho je pikantní a zdřejmě zapomněla na to, že vaří i pro pětiletou holčičku (mě a sestru, které pálivé nejíme).

Ještě chvíli u vaření zůstanem. Madam dieta přijela ve čtvrtek, zkoukla ledničku a prohlásila, že je v lednici moc zeleniny, která se musí spotřebovat. Mimochodem zelenioně nic nebylo. O víkendu nás mělo být na chalupě 9. Takže zelenina by se spotřebovala. A co ona neudělá? Uvaří z toho lečo, kdyžž ví, že dole je zavařená zelenina ze zahrady na lečo, která je asi sto krtát lepší. V zeleninovém rozjezdu pokračovala, když udělala salát pro všechny a do něj vrazila něco pálivého, takže to opět nemohla  jíst pětiletá holka.

Obraz Madam diety nemůžu přesně vykreslit v jednom příspěvku. Ale pokusím se pokračovat. Madam dieta má vždy a ve všem pravdu, je to pani nejchytřejší, která neustále všechny poučuje, ikdyž občas nemá pravdu. Všem cpe svoje zdravé výlevy typu: zázvorového čaje, nějakých bobulí zaplňujících žaludek, chleba na pročištění střev a jiné pikantnosti.

Když už nám necpe zdravé jídlo, kde je olivový olej. Tak má kecy na naší organizaci domácnosti nebo na různé vybavení. Třeba kuchyňské nože. Předem upozorňuji na to, že máme ostré nože a kvalitní, ale hold nejsou keramické. Zde je onen problém, nejsou keramické. Takže Madam dieta vezme do ruky ten nejostřejší nůž, který máme, jen ho drží v ruce a prohlásí: "To je ten tupej. To tu máte všechny, takové". A to ani nezačla krájet. Na to jí táta odpověděl, že je moje máma nedávno brousila. (Poznámka: Bývalá kožešnice si prostě umí nabrousit nůžky, tak to umí i s nožem.)

Už jen kvůli své máě napíšu knižku, kterou jí věnuju, o své hrůzné babičce a její děsné tchýni. Maminko, začínám na tom pracovat. Vy, mí milý čtenáři, těšte se na další pekelné story o Madam dietě.

Život plný překvapení

To, že je život plný překvapení, není žádnou novinkou pro nikoho. Nedávno mě osobně překvapilo, co si o mě lidi myslí. Dělí se do několika skupin. Zvláštní, je, že většina lidí si myslí přesný opak než v to období děláte. Takže když jsem chodila ven s partou lidí, kteří nebyli zrovna nejvzornější, všichni si mysleli, že se doma učim a nevytáhnu paty zdomu. A naopak, když jsem jsem byla doma a nechodila ven, všichni si mysleli, že jsem zkažená až na kost. Celkem by mě zajímalo, čím to může být.

Jaký je momentální stav? Půlka lidí si myslí, že jsem jedna z těch holek, která nemá na to někoho sbalit. A druhá půlka si myslí, že jsem zas ta holka, co má fůru zkušeností, protože je každou chvíli s někym jinym.

Jak to opravdu je? To vám opravdu nepovím. Neustále někoho překvapuju i svou mámu. Tak mě dále poznávejte a nechte se překvapit.

VIP Stejky párty aneb jak to nemá probíhat

Někdy koncem školního roku maturanta jsem se rozhodla, že udělam VIP párty s Verčou, Jakubem a Anetou. Jenže, pak se to nějak rozjelo. Šla jsem na drink do pakru se spolužáky. A nějak se tahle akce rozjela, takže nakonec bylo pozváno asi 10 lidí. Jak to tak bývá, přijela jen půlka.

Nejříve to vyoadalo na dámskou jízdu, překvapilo mě, že přijel i Ondra-1 (interní vtípek).Tak jsem to rozjelli ve velkém.

Krok číslo jedna

První, co jsme udělali, byl drink - Mojito. Welcome-drink měl úspěch. A následovala párty u bazému.

12 lístků máty (potrhat)

1 panák bílého rumu

1/2 limetky (šťáva)

2 lžičky třtinového cukru

Sodovka

led

Mátu potrháme a dáme do sklenice, přidáme cukr, bílý rum a šťávu z limetky. Celé to mícháme dokud se cukr nezozpustí, přidáme led a sodovku.

Krok číslo dvě

K večeru jsme začali grilovat. Musím říct, že na první grilovačku, to bylo dobré. Kjídlu jsme přidala trochu peprných historek ze soudku "Já a kluci - jedna katastrofa".

Krok číslo 3

Až do téhle chvíle bylo všechno v  pohodě, bavili jsme se. Aneta vytáhla velice zajímavou chlastací hru, která se u bazénu změnila na hru: ,,Opijeme Stejky". No a tehdy to začlo bejt zajímavý. Stačí jen říct, že jsem se koupala v bazénu a to ne až zas tak oblečená.

Andy a Anča byly žhavé na další historky. Takže jsme si na něco vzpomněla. Nevím přesně, kdy si holky usmyslely dát nás s Ondrou 1 dohromady. Kdo ví, třeba to byla jen zábava. Začalo to, když jsem se koupala v bazénu (ne moc oblečená). Ondra 1 něco pořád říka, jenže já mu vůbec neerozuměla. V každém případě, pak jsme šli dovnitř, koukat se na televizi. Tak jsem pustila Sherlocka Holmese 2, nějak si napamatuji, proč s tím měli problém. V každém případě jsem pak pustila Ametrican Pie Reunion, ovšem, neměla jsem titulky. Takže stáhnou je v mém stavu, kdy jsem měla asi 3 dioptrie na každém oku bylo nemožné. Nakonec se museli spokojit jen s filmem. Pak jsem nějak usla, probudila jsem se, když už všichni spali.

To, že se párty povedla, zaručit nemůžu. To, že na ní nikdy nezapomenou, zaručit můžu.

Den druhý

Vařila jsem špagety za menší pomoci mých kamarádek, které se koukali jak to dělám. Velice komické bylo sledovat Ondru 1, který si dal až nesmyslně málo špaget, protože mi nevěřil, že jsou dobré. Nakonec si ještě přidal. Doufám, že to jejich chválení nebylo jen ze slušnosti, protože ho bylo podezdřele hodně. Ale, tak snad to bylo dobrý, když si Andy vzala  recept.

Následky

Jaké jsem měla následky? Každý by čekal, po tom co jsem vypila, že budu objímat záchodovou mísu celou noc. Ne, to se vážně nestalo, jen jsem měla velice zvláštbí sen. Celou noc se mi zdálo, že piju vodu. V tom snu jsem vypila asi 6 litrů vody.

Další následek? Vážně? No asi jsem si naštípla ruku nebo něco udělala se zápěstím, protože si ani neotevřu petku. Nemůžu říct, co se stalo, protože jsem byla tak opilá, že si moc nepamatuju. Vzpomínam si jen na to jak jsem se válela na zemi, takže jsem možná spadla. No uvidíme v pondělí...