Tak seber svoje koule a přijď si pro věci.
Nakonec jsem sebrala odvahu já a řekla jsem mu něco, co asi opravdu nečekal. Soudě podle jeho výrazu a výrazu ostatních. Uvidíme, jestli to zabralo. Tak trošku tuším, že nesebere svou odvahu. Je to škoda, protože přesně tyhle nepříjemné situace jsou ty, které vás něčím obohatí. A utíkat před nimi je pro mně zbabělost. Jak ženská může mít víc hrdosti a odvahy než muž? To prostě nikdy nepochopím. Přinejmenším by jí měli mít oba stejně.
Zvláštní, co s vámi udělá jedna věta - pár slov. Jedna věta dokáže ublížit, dokáže vás probrat, dokáže pomoct, dokáže udělat radost nebo dokáže změnit váš život. Třeba mě se dotkla slova z písničky od Chinaski - Drobná paralela. „Přestaň se ptát, bylo nebylo líp. Včera je včera, bohužel bohu dík.“ Tak celkově jsem si nikdy neuvědomovala jak moc velkou maj písničky od nich sílu. Z pohledu textu. Konečně jsem se přestala ohlížet a ptát: „Proč? Jaké by to bylo teď? Co jsem udělala špatně?“. Stejně na tyhle otázky nikdy nenajdu odpověď, pokud by mi na ně neodpověděl on sám.
Přišlo mi zvláštní přijít k člověku, kterého jsem milovala a udělala bych pro něj první poslední a necítit nic. Respektive můj cit z neutrálnosti se z měnil v čiré nasrání, když řekl to jeho trapné uchichtnutí s „Ahoj, Míšo!“. Ono by stačilo říct pozdrav bez toho oslovení a už by to nebylo tak divný.
Pro vztah je, podle mě, nejhorší zklamání. To spolehlivě zabije naprosto všechny city k druhému a podpoří ty negativní. To byl ten zlomový bod, kdy jsem věděla, že tohle už nechci. Tím, že nemá odvahu si přijít pro své věci, mě u totálně skončil. Spíše bych to definovala jako, nechtění se postavit něčemu trošku nepříjemnému. Jedno velké přiznání - nemám ráda padavky.
Nakonec jedno velké poděkování jednomu člověku, který se mnou strávil celé odpoledne a večer na Majálesu a pomohl mi tak trošku zapomenout na tu nepříjemnou událost ze začátku Majálesu. Díky
Přišlo mi zvláštní přijít k člověku, kterého jsem milovala a udělala bych pro něj první poslední a necítit nic. Respektive můj cit z neutrálnosti se z měnil v čiré nasrání, když řekl to jeho trapné uchichtnutí s „Ahoj, Míšo!“. Ono by stačilo říct pozdrav bez toho oslovení a už by to nebylo tak divný.
Pro vztah je, podle mě, nejhorší zklamání. To spolehlivě zabije naprosto všechny city k druhému a podpoří ty negativní. To byl ten zlomový bod, kdy jsem věděla, že tohle už nechci. Tím, že nemá odvahu si přijít pro své věci, mě u totálně skončil. Spíše bych to definovala jako, nechtění se postavit něčemu trošku nepříjemnému. Jedno velké přiznání - nemám ráda padavky.
Nakonec jedno velké poděkování jednomu člověku, který se mnou strávil celé odpoledne a večer na Majálesu a pomohl mi tak trošku zapomenout na tu nepříjemnou událost ze začátku Majálesu. Díky
Žádné komentáře:
Okomentovat